· Zajímá vás něco o nějakých spisovatelech nebo o knihách, filmech či seriálech? Napište do zprávy autorovi co chcete vědět a já to písnu. Chceš něco zkopírovat? Jen s ikonama-> ZDE

ukázka z knihy Zrazená 3

22. února 2012 v 19:14 | Nyx |  Kecíky
Když teď jen stála (a neřítila se neuvěřitelnou rychlostí), ukázalo se, že se divně hrbí. Zadívala jsem se na jejího společníka a sněžný chlad mi prosákl kůží až do hloubi duše. Byla to Neferet.
Vypadala záhadně a mocně. Kaštanové vlasy jí vířily ve větru a dlouhé černé šaty měla pokryté sněhem. Stála tváří ke mně, takže jsem viděla její přísný, téměř hněvivý výraz. Důrazně něco říkala tomu v plášti a prudce gestikulovala. Tichounce jsem postoupila blíž a děkovala bohu, že mám na sobě tmavé oblečení a splývám se stínem zdi. Tady se ke mně sem tam donesl útržek Neferetiných slov.
"…dávej si větší pozor! Nebudu…" Špicovala jsem uši a snažila se přes kvílení větru zaslechnout víc, když vtom jsem si uvědomila, že se ke mně nenese jen zvuk, ale taky pach. Cítila jsem ho i přes čistou vůni padajících vloček, navzdory chladu a vlhku zaváněl suchou plísní. "…příliš nebezpečné," říkala právě Neferet. "Udělej, co ti nakazuju, nebo…" Zbytek věty mi utekl. Kněžka se odmlčela a ten v plášti odpověděl divným zabručením, které bylo spíš zvířecí než lidské.
Nala se ke mně až do té doby tulila a vypadalo to, že spí. Najednou ale prudce zvedla hlavu. Ustoupila jsem víc za kmen stromu, v jehož stínu jsem se schovávala, a kočka začala vrčet.
"Psst," šeptla jsem a pokusila se ji uchlácholit drbáním. Zmlkla, ale cítila jsem, jak se jí na hřbetě ježí srst. Vztekle mhouřila oči a dívala se přímo na toho v plášti.
"Slíbila jste mi to!"
Z hrdelního hlasu neznámého mi naskočila husí kůže. Vykoukla jsem z úkrytu a spatřila, že Neferet zvedá ruku, jako by se ho chystala uhodit. Poplašeně uskočil ke zdi, kapuce se mu svezla z obličeje a mně se sevřel žaludek tak strašně, že jsem se málem pozvracela.
Byl to Elliott. Ten kluk, co umřel. Právě jeho "duch" na mě a Nalu před měsícem zaútočil.
Velekněžka ho nakonec neudeřila. Místo toho důrazně ukázala na tajné dveře. Zvýšila hlas, takže jsem ji i přes vítr zřetelně slyšela.
"Další nedostaneš! Není na to správný čas. Takovým věcem nemůžeš rozumět a nemáš právo klást mi žádné otázky. Teď běž odsud. Jestli mě ještě jednou neposlechneš, poznáš můj hněv, a nepřej si vědět, co takový hněv bohyně znamená."
Elliott se před ní přikrčil. "Ano, bohyně," zakňučel.
Byl to on, tím jsem si byla naprosto jistá. Sice měl drsnější hlas, ale stejně jsem ho poznala. Netuším, jak se to stalo, ale Elliott neumřel ani se neproměnil v dospělého upíra. Změnil se v něco úplně jiného. Něco příšerného.
Udělalo se mi z jeho odpornosti zle, ale Neferet se na něj zadívala s laskavějším výrazem. "Nechci se na své děti zlobit. Víš, že jste moje největší radost."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

KLIK :)))

Klik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama