· Zajímá vás něco o nějakých spisovatelech nebo o knihách, filmech či seriálech? Napište do zprávy autorovi co chcete vědět a já to písnu. Chceš něco zkopírovat? Jen s ikonama-> ZDE

ukázka z knihy Zrazená 1

19. února 2012 v 19:12 | Nyx |  Kecíky
Otevřela jsem těžké dveře školní budovy a vyšla do zbrusu nového světa. Pořád vytrvale sněžilo, zřejmě nepřestalo celou dobu, co jsem strávila v mediálním centru. Školní areál zakryla nadýchaná bílá peřina. Foukal ale ostřejší vítr a nebylo pořádně vidět na krok. Plynové lampy sice ukazovaly, kde se pod sněhem skrývá chodník, ale v bílé tmě připomínaly jen žluté špendlíkové hlavičky. Nejrozumnější by v tu chvíli asi bylo vrátit se zpátky do hlavní budovy, počkat tam ve společenské místnosti a k dívčí koleji se vydat, až se trochu rozjasní, jenomže mně se nechtělo. Pomyslela jsem si, že Stevie Rae měla pravdu. Sníh je vážně kouzelný. Celý svět byl najednou jiný, tišší, poklidnější, tajemnější. I když jsem teprve mládě, podobně jako dospělí upíři skoro necítím chlad. Ještě nedávno mi to trochu nahánělo hrůzu a budilo ve mně myšlenky na studené, mrtvé tvory, kteří získávají sílu jen z krve živých. I když mě ta představa zvláštně fascinovala, zároveň mi připadala děsně odporná. Teď už jsem ale upírům rozuměla líp a věděla jsem, že vyšší odolnost vůči chladu nevyplývá z toho, že bych byla nemrtvá, ale z vyšší rychlosti metabolismu. Upíři nejsou mrtví, jenom proměnění. Strašidelné historky o oživlých mrtvolách pocházejí od lidí a přiznám se, že mi teď připadají hodně hloupé.
V tuhle chvíli jsem ale byla prostě ráda, že můžu jít sněhovou vánicí a přitom nezmrznout na kost. Nala se mi zavrtala do náruče a začala hlasitě příst. Moje kroky tlumil sníh a najednou mi připadalo, že jsem se ocitla v jiném světě, kde se černá s bílou čistě pro moje potěšení smísily do úplně nové, jedinečné barvy.
Po pár krocích jsem zničehonic zasténala, a kdybych nenesla kočku, určitě bych se plácla do čela. Zapomněla jsem, že jsem se chtěla zastavit ve skladu pomůcek a vzít si nějaký eukalyptus. V té staré knize jsem se dočetla, že eukalyptus uzdravuje, chrání a očišťuje - tři věci, kterých jsem přesně chtěla dosáhnout ve svém prvním rituálu v roli předsedkyně Dcer temnoty. Jasně že jsem si ho mohla stejně dobře vyzvednout až další den, jenomže to kouzlo vyžadovalo, abych z něj upletla provaz, a asi si to dokážete představit sami… Radši bych si to měla natrénovat, nebo mi v té nejnevhodnější chvíli něco upadne, nebo zjistím, že eukalyptus není tak ohebný, jak jsem myslela, a rozdrobí se na kousíčky, načež mi nezbyde než děsně zrudnout, zalézt si někam do kouta, stočit se do klubíčka, rozbrečet se jako malá a…
Silou vůle jsem tu vskutku povzbudivou představu zaplašila, udělala čelem vzad a začala se brodit zpátky k hlavní budově. A v tu chvíli jsem zahlédla nějakou postavu. Všimla jsem si jí, protože tam tak nějak nepatřila. Zaprvé mi připadalo fakt divné, že by ještě někdo jiný kromě mě byl takový cvok, aby se coural venku ve vánici. Hlavně mě ale zarazilo, že ta osoba (stoprocentně to nebyl keř ani kočka) nejde po chodníku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

KLIK :)))

Klik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama